Hanuš Reinisch
JUDr. Hanuš Reinisch, *1933, +2003
Mgr. A. Wokounovi:
Vážený příteli, měl bych na Vás takovýto dotaz: rád bych na www.polio.cz "vyvěsil" něco o J. Reinišovi. Je natolik výraznou obrnářskou osobností, že by tam jeho osobní stránka nepochybně patřila. Neznal jste se s ním natolik, abyste ho mohl trochu "popsat"?
Vážený přiteli, moc Vám toho o Honzovi při nejlepší vůli nenapíšu.Vím jen to, že se s titulem JUDr. psal oficiálně Hanuš Reinisch a že měl úvazek na právnické fakultě a jeho specializace bylo německé ústavní právo. Viděli jsme se jen málokdy, příležitostně a krátce. Jednou za rok - kolem Vánoc - měl ve zvyku obtelefonovat své známé a kupodivu i nás. Obvykle se s ním bavila jen má choť, se ženskou se pochopitelně bavil raději. Zatímco před lety kořenil všechno humorem, v posledních letech měl spleen, pak už vůbec nezavolal. Když jsme se dozvěděli, že je v hospicu, tak mu tam Drahomíra zavolala a tak ho zřejmě trochu potěšila. A to byl náš poslední rozhovor s ním.
Já se nejraději pamatuji na dávná léta, kdy jsme se občas vídali v Jankách a kdy se s ním nedalo konverzovat vážně. Když si do své půlvily pořídil vlastní vířivku, přestal bohužel do Janských jezdit. Jistě znáte, co se o něm kdysi vyprávělo z doby, kdy do Jánek ještě jezdili odborářští rekreanti. Tehdy prý jednou seděl na vozíku před Grandem a opět ho kolemjdoucí rekreanti otravovali soucitem a dotazy jako: "Jak se Vám to chudáku stalo ?" Aby se jich zbavil, odpověděl údajně: "To jsem tu byl na rekreaci jako vy..." -
Srdečně vás zdraví Wokoun
Prim. MUDr. Fr. Pokorný (Prakt. lék. (Praha), 81, 1981, č. 8), http://www.polio.cz/Pokorny1.html
... Jakých výsledků bylo možno metodou komplexní terapie, jejímž základem byla metoda sestry Kenny, dosáhnout i u nejtíže postižených, ilustruje případ J. R. V roce 1949, ve věku 16 let, onemocněl poliomyelitidou. Vznikla kvadruplegie s ochrnutím dýchacího svalstva. Od prvního dne vyžadoval jeho těžký stav trvale "železné plíce". V nich mu byla aplikována uvedená modifikovaná kennyovská terapie v plné šíři. Teprve po roce mohl žít - dýchat mimo "železné plíce". Až po 2 letech se mohl samostatně najíst, tj. vlastníma rukama. Po 3 letech dokázal vstát a po 5 letech svedl první kroky s pomocí kanadských holí. Po celou tu dobu byl intenzívně léčen v ústavu - jen s malými přestávkami.
Konečný efekt: o kanadských holích ujde asi 20 metrů. Na delší cestu používá invalidního vozíku. Mimo to jezdí upraveným osobním automobilem. Původně se učil tkalcem. Během posledních let pobytu v Janských Lázních vystudoval hospodářskou školu, zřízenou tam pro pacienty, a později dálkově práva. Dnes (v r. 1981) je, ve svých 47 letech, asistentem na právnické fakultě. Je ženatý a vychoval dvě děti.